Z Peklisek do nebe!

Všichni by chtěli bydlet Na Pekliskách..anebo alespoň rozprášeni tady posléze býti. Proč? Protože Pekliska jsou nebe!..

..můžete to zažít, ale musíte začít pěkne na parkovišti:

Úvodní žlutá značka ti dává - dává ti šanci se trošku rozeběhnout, trošku zahřát lýtka, trošku čuchnout k Beskydům..než ti začne brát! Pohybujeme se mírně nad pětistovkou metrů nad mořem, šotolinka, bahýnko, lesíček, nalevo masív Ondřejníku, před námi ani né v dáli Lysá hora - tak jak to máme rádi - dalo by se říci idýla. Vlastně ono to tak opravdu je. K tomu potůčky, občas nějaký splav, slunce se dere..dobrý den..zdá se! 

Konec rozjímání - minuli jste "čerpačku" Kolibu a jste Pod Stolovu - na samotnou Malou Stolovou je to kráááásnýýýýý kilomtřííček supervýživného vertikálu. Teda tak kráááásnýýýý jak jen můžete vertikály milovat..nebo nenávidět! Pokud jste načerpali v Kolibě, zde dostanete zaručeně vše opět ven. Kopýtka do špiček nebo ruce do kolen, jak je každému libo. Toto libido končí na paloučku s kadibudkou - jak příznačné. 

Vrchol Malé Stolové taky znamená přeorientovat se na červené značení. Jakožto rádoby hřebenovečka s poklidným stoupáním, ale v překrásných kulisách divadla Kněhyně. Asi proto zde můžete potkat rysa nebo medvídka /první je hodně plachý, druhý fakt jen vyjímečně, ale zní to dobře ne?/, jelikož tady se každému prostě musí líbit. Zákaz vybočování z trasy nejen protože nám to přikzují cedule, ale prostě přírodu milujeme a samozřejmě respektujeme.. i toho Tetřívka. Jsme na vrcholu..blaženosti..i dnešního výběhu. Výš už to dnes nepůjde nai nevyběhne - Čertův mlýn aka prostě Čerťák. Z Peklisek až na Čerťáka to bylo vesměs jen stoupání a tak si teď užíjte technického seběhu až  na Tanečnici - sedlo. Před námi mžourají Pustevny i Radhošť, ale na ty si nechte dnes zajít chuť a raději opravdu hleďte pod nohy a před sebe. 

Jen tak neminete totiž odbočku z Tanečnice-sedla vpravo a to nově po zeleném značení směr Vyrubanina. Pozorně sledujte tu zelenou, jelikož po sto metrech vás svede prudce do prava do lesa. A teď už si jen bezstarostně užívejte a občas mrkněte na stromy a držte zelenou. Seběh lesem kolem Bystrého vodopádu až na šotolinkovou cestu, která už vás dovede až do toho nebe. Ano je čas trošku lamentovat a nadávat, že zakončení trasy je po šotolině a úplný závěr dokonce po neoblíbeném asfaltu. Ale chmury ihned stranou, pokud máte po ruce odměnu za tu malou asfaltovou patálii. Ta odměna je překrásný výhled do okolí, ale taky restaurace Maralák u které jste nechali hned na úvod zaparkované auto. Bramborové placky na tři tisíce způsobů a vždy skvěle natočené pivo jak je v Beskydech zvykem. Neříkám, že teď už můžete umřít, ale skoro zaručují, že tento výběh i s následným regenerem si tady prostě sakra užijete! Kdo nikdy nezkusí, neví! 

Doporučená výbava

Boty, dobré ponožky, šortky, triko, možná bunda a hodinky s gps. Nic víc nepotřebuješ. Tyhle hračky nám dávají největší smysl na tuto etapu.

Pokud se chceš dozvědět víc informací, klikni na obrázky...